Přečteno: Březen 2021

Helen Fieldsová – Dokonalé stopy 

Luc Callanach je inspektor, který opustil svou vysněnou kariéru u francouzského Interpolu a přesídlil se

do Skotska, kde začíná jeho nový život, s novými kolegy a novými zločinci. Na okraji Skotské vysočiny je nalezlo ohořelé tělo, které se později identifikuje jako tělo Elaine Buxterové. identifikace je možná pouze z jednoho zubu a zkrvaveného kusu šátku. Ovšem naši vyšetřovatelé ještě neví, že je to vše jinak, že skutečná Elaine je uvězněna v tmavé místnosti a bojuje o svůj život. Luc Callanach se snaží najít stopy, které po sobě pachatel nezanechává, je to jeho první případ a snaží se udělat maximum, aby vraha dopadl. Velkou oporou je mu kolegyně Ava Turnerová, která mu pomáhá nejen v profesním životě, ale i v pracovním, protože pomoc je potřeba. Byla nalezena druhá oběť. Případy jsou si v mnoha ohledech podobné a v mnoha odlišné. Pachatel po sobě opět nezanechal žádné stopy, kterých by se vyšetřovatelé mohli chytit. Podaří se jim nakonec rozlousknout tajemství? 

Dokonalé stopy jsou prvním dílem ze série o inspektorovi Lucu Callanachovi a ležela mi doma už opravdu dlouho. Neměla jsem nijak velká očekávání, ale podle hodnocení se mělo jednat o dobrou, čtivou detektivku. Z počátku jsem se do knihy nemohla vůbec začíst, nedělalo mi problém knihu odložit, protože jsem se při čtení hodně nudila. V polovině příběhu jsem si dokonce řekla, jestli nemám knihu odložit a nechat ji na lepší dobu. Nakonec jsem vytrvala a četla dál, až nastala poslední třetina knihy, kdy nastal zlom a já jsem se konečně začetla a četla až do jedné do rána. Najednou děj dostal ten správný pád, já jsem byla překvapená nad tím, co si pro nás autorka překvapila. Příběh byl najednou čtivý, zajímavý a napínavý. Upřímně jsem nedoufala v takový konec, jaký nakonec byl. Jsem ráda, že jsem vytrvala a knihu dočetla, ale bojím se, jaké budou další díly, které mám doma. Rozhodla jsem se, že di mezi sérií přečtu jinou knihu a na druhý díl se vrhnu o něco později. 

Hodnocení: ***

Přečteno: Únor 2021

Charlie Donlea – Dlouhé stíny 

Dlouhé stíny jsou prvním dílem ze série o Rory Mooreové a Laneovi Phillipsovi. Rory je mimořádně nadaná žena, která vidí souvislosti, které jiným unikají. Vyniká v tom, že dokáže rozlousknout staré odložení případy, právě díky těm maličkostem, které jiní nevidí. Její otec zemře a ona je povinna vyklidit jeho advokátní kancelář. Při vyklízení otcovy kanceláře narazí na případ, který je starý deset let. Jedná se o případ z roku 1979, kdy v Chicagu beze stopy zmizelo pět žen, které se nikdy nenašly. Podezřelý byl muž přezdívaný Zloděj, který po sobě nezanechal žádné stopy ani vodítka. Během vyšetřování policie obdrží zásilku od jisté Angely Mitchellové. Ovšem než ji policie stačí vyslechnout, i tato žena záhadně zmizí. Rory tento případ nedá spát a pouští se do pátrání na vlastní pěst. Během pátrání na ni čeká jedno překvapení za druhým, odhalí pozoruhodná tajemství, která se pravděpodobně týkají i jí samotné. 

Kniha Dlouhé stíny mě zaujala nejen svou obálkou, hodnocením, ale i anotací. Objednala jsem si ji jako odměnu za státnice a hned jak přišla, tak jsem se do ní pustila. Kniha se mi četla velice dobře, Rory jsem si hodně oblíbila, zaujala mě její záliba ve spravování porcelánových panenek. Napjatě jsem čekala, jestli dokáže rozlousknout starý případ, přestože měla na stole jiný případ úmrtí mladé dívky. Během jejího bádání na ní čekalo hned několik překvapení, nad kterými jsem zůstala stát. Trochu mě mrzelo, že se upnula jen na tento starý případ a druhý případ šel trochu k ledu, ale jelikož se jedná o první díl ze série možná se k případu úmrtí mladé dívky vrátíme v dalším díle, který si chci určitě pořídit, protože jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Kniha je vyprávěna retrospektivně – to se mi hodně líbilo, protože příběh byl hezky propletený a zároveň čtenáře dokázal udržet v napětí až do konce. V knize byly i místa, která mě trochu nudila, váhala jsem, jak knihu ohodnotit, ale konec pro mě bylo jedno velké překvapení, na konci do sebe všechno zapadlo a líbilo se mi, jak to skončilo. Byl to hezký příběh, i když místy zarážející. 

Hodnocení: ****

T. M. Frazier – Tyran 

Tyran je druhý díl ze série King. V tomto díle je King ještě zuřivější, agresivnější a nelítostnější než v prvním díle. Chce pomstu. Senátor na něj ušil boudu, vzal mu Doe, vzal mu jeho holku, vzal mu Max, jeho dceru a chtěl ho poslat do vězení. Než se bude moci King pustit do pomsty musí se vypořádat s drogovým dealerem, který mu dělá problémy. Nebojí se zabíjet.

Doe se prý vrátila domů. Nic si nepamatuje a všechno jí je cizí. King ji zradil, poslal ji pryč do neznáma. Doe je sice doma, ale jako doma se opravdu necítí, postupně si začne vzpomínat. Vzpomíná si na svého syna Samma, na svou kamarádku Nikki, na svého bývalého přítele Tannera...

Na tuhle knihu jsem čekala více jak dva roky. Kinga jsem přečetla jedním dechem, doslova jsem příběh hltala. Líbilo se mi, jak je v knize zkombinovaná erotika, drogové podsvětí a napětí. To samé bylo i v tomto díle. King se chce pomstít, chce získat zpět co mu patří – Doe a svou dceru Max. Nemůže to malé Štěně vypustit z hlavy, nechce pomyslet na to, že by patřila někomu jinému a je ochotný pro to udělat úplně cokoliv, i zabít. Doe je sice zpět doma u své rodiny, u svého syna, ale jako by sem vůbec nepatřila. Něco jí nesedí. Její syn je skvělý, malý chlapec, ale necítí se na to být hodná reprezentativní dcera Senátora. Miluje Kinga, přestože ji poslal pryč. Na scénu přichází i její bývalý přítel Tanner. Doe si začne pomalu vzpomínat. Na Nikki, na Tannera, na syna. A najednou se jí vybaví vzpomínka, kdo je ten Tyran, před kterým ji Nikki varovala? 

Tyran byl stejně skvělý jako první díl King. Knihu jsem přečetla během jednoho dne, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Troufám si říct, že tato série je jediná, kde zvládám číst erotické scény, protože jinak se tomuto žánru dost vyhýbám. Sem mi to ale pasuje. Stejně jako King je Tyran skvěle napsaný, čtivý, napínavý, erotický, místy násilný, dramatický a sprostý, ale tohle všechno z něj činí naprosto skvělé čtení. Kniha se asi nebude líbit všem, ale za mě mohu tuto sérii doporučit. Při čtení jsem se rozbrečela, napětím jsem nedýchala a někdy jsem měla chuť si vzteky vytrhat vlasy. Po dočtení jsem měla chuť si Kinga i Tyrana přečíst znovu a věřím, že to i udělám, protože jsem se do drsnosti Kinga zamilovala. King je drsňák, potetovaný, svalnatý a z očí mu šlehají blesky. Je to kriminálník, ale vraždí pro ty, které miluje. Přestože ze sebe dělá drsňáka, tak pod povrchem se skrývá člověk, který dokáže i milovat, milovat tak moc, že je pro to schopný udělat cokoliv. A právě tohle odhodlání se mi moc líbí. Můžu jen doufat, že u nás vyjdou i další knihy od autorky, protože pokud ano, já si je rozhodně pořídím a přečtu. 

Hodnocení: *****

Chris Carter – Nenávist 

Nenávist je desátým dílem ze série o Robertu Hunterovi, který se šéfem policejního sboru Ultra násilných zločinů v Los Angeles. Tento díl navazuje na knihu Zloba, která je šestým dílem ze série. V knize Zloba jsme se poprvé setkali s Lucienem Folterem a nyní se s ním setkáváme znovu. Lucien a Robert se poprvé setkali na studiích na Stanfordově univerzitě, kdy se z nich stali spolubydlící a posléze i nejlepší přátelé. Studovali psychologii a byli považováni za dva nejchytřejší mozky co na univerzitě promovaly. Ovšem poté se každý z nich vydal jiným směrem. Robert se postavil na stranu zákona a Lucien na tu druhou. Začal zabíjet a stal se jedním z nejbrutálnějších a nejvýkonnějších sériových vrahů. Po třech letech, kdy byl Lucien uvězněn na samotce, se dostal ven a je odhodlaný se pomstím tomu, kdo ho dostal za mříže. Ten někdo má být Robert Hunter. Lucien má plán, do detailů promyšlený plán. Lucien je na útěku, policie i FBI ví, po kom mají pátrat, ale on pořád utíká, je jako chameleon, který dokáže splynout s prostředím. Chce se pomstít a udělá to tím nejhorším možným způsobem. V tomto díle půjde našemu hlavnímu hrdinovi o život. 

Z počátku jsem se při čtení trochu nudila, to se mi u čtení knih pana Cartera stalo poprvé, ale nechtělo se mi věřit, že by mi to mělo vydržet dlouho. Což se i stalo. Po chvíli příběh začal nabírat obrátek a já jsem nestačila koukat, co všechno autor dokázal i tentokrát vymyslet. Lucien se znovu předvedl v tom nejhorším možném světle, musím říct, že mi během čtení hodně lezl na nervy, ale to k příběhu tak nějak pasovalo. Bylo mi líto Roberta, který musel zavzpomínat na svou bolestnou minulost, a i tentokrát se Lucien postaral o to, aby pocítil znovu velkou bolest. Nevěřila jsem, že konec bude takový, jaký nakonec byl. Celkově byla kniha skvělá, jako všechny předchozí. Pan Carter si nebere servítky, takže příběh byl opět dost krvavý, drsný a dramatický, ale právě proto se mi jeho knihy líbí, jsou napínavé až do samotného konce. 

Hodnocení: *****

Lisa Reganová – Mizející dívky 

Detektiv Josie Quinnnová pracuje pro policii v Dentonu, momentálně je suspendovaná za napadení jisté ženy. Celý Denton je na nohou a pátrá po zmizelé sedmnáctileté dívce Isabelle Colemanové. Policie najde jen její mobilní telefon, jinak žádnou stopu, která by je navedla na správnou cestu. Nikdo nic neviděl, ani neslyšel. Josie se na celém případu něco nezdá, nedokáže jen tak sedět s rukama v klíně, proto se pouští do pátrání po vlastní ose, protože si je jistá, že tento případ je mnohem větší, než se na první pohled zdá. Josie během pátrání přijde na kloub mnoha věcem, které sahají až na nejvyšší místa, přijde na to, že zmizelých dívek může být ve skutečnosti daleko víc. Ale nikdo ji neposlouchá, nikdo ji nebere vážně. Proč? Copak jsou všichni úplně slepí? Josie se musí postavit vůči vlastním přesvědčením, vůči nastaveným pravidlům, aby všem ukázala, na čí straně je pravda. Nesmí nikomu věřit. 

Mizející dívky mají na Databázi knih poměrně vysoké hodnocení a ani já tentokrát nepůjdu proti proudu, protože se mi kniha hodně líbila. Začetla jsem se hned do prvních stránek a nepustilo mě to až do konce. Hlavní postava Josie Quinnová mi připomínala mou oblíbenou Kim Stoneovou, tudíž jsem si čtení užívala. Ovšem při čtení mě také mrazilo, protože vždycky když se jedná o motiv zmizelých dívek, kterým je nějakým způsobem ubližováno, tak se mě to hodně dotýká. Fandila jsem Josie, aby případ vyřešila, přestože ji všichni házeli klacky pod nohy, byla jsem ráda, že si stála za svým. Kniha nám ukazuje, že pokud se zločinu dopustí někdo na vyšších místech a někdo se v tom začne vrtat, tak si ten dotyčný nebere ohledy a je pro svou ochranu ochotný zabít každého bez slitování. Příběh byl čtivý, krátké kapitoly dodávaly ději rychlý spád a já jsem byla schopná za den přečíst až sto stránek. Určitě si pořídím i další díl a věřím, že tato série s Josie se stane jednou z mých oblíbených knižních sérií.  

Hodnocení: *****

Přečteno: Leden 2021

 Ursula Poznanski – Stín 

Stín je čtvrtý díl ze série o Beatrice Kasparyové, která ani v tomto dílu nebude chybět. Tento díl je výjimečný tím, že se zabývá minulostí. Konkrétně minulostí Beatrice, protože po nálezu těla muže v jeho bytě, které bylo v hrozném stavu a po nálezu mrtvé ženy, která byla po několik dnech nalezena utopená v řece je jasné, co mají oběti společného – Beatrice. Oběti znala z minulosti a nesnášela je. Beatrice má strach, protože ví, kdo by mohl být další na řadě, přestože seznam nenáviděných lidí je dlouhý. Beatrice nemá žádné vodítko, kdo by mohl být ten tajemný pachatel. Spolu s jejím vyšetřovacím teamem musí jednat rychle, než se objeví další oběť. 

Tento díl se mi obzvlášť líbil, a to hlavně z důvodu, že jsme mohli nahlédnout do minulosti Beatrice a trochu ji tím poznat. Líbilo se mi, jak byl díl propracovaný a souvisel s ostatními. I v tomto případě se Beatrice dostala znovu do nesnází, ale zrovna k tomuto příběhu to pasovalo, když se celý případ točil kolem ní samotné, tudíž mě to tolik neiritovalo jako v těch předchozích. Knížka byla čtivá, napínavá a opravdu jsem si do poslední chvíle nebyla jistá, jak to dopadne, a to nejen s Beatrice. Znám lepší detektivní série, ale i tahle se mi líbí a ráda bych, aby bylo další pokračování. 

Hodnocení: ****

Angela Marsonsová – Mrtvé vzpomínky 

Mrtvé vzpomínky jsou druhou knihou v pořadí, kterou jsem četla, kdy se příběh opět vrací zpět do minulosti a točí se kolem hlavní postavy, tentokrát kolem Kim Stoneové. Ovšem v tomto případě jsem kolikrát napětím ani nedýchala. Mrtvé vzpomínky jsou již desátým dílem ze série o Kim Stoneové, která je tentokrát vystavena velkému psychickému tlaku, protože pachatel, který vraždí kopíruje strašlivé události z dětství a minulosti samotné Kim. Jak se pachatel dostal k tak citlivým údajům je velkou záhadou, ale o souvislostech s Kim již není pochyb. Na Kim je vyvinut velký nátlak, snaží se držet své emoce na uzdě, přestože je to tak neúnosné. Do poslední chvíle Kim neví, proti jakému nepříteli stojí, protože jak se ukázalo, těch, kteří ji nenávidí je opravdu mnoho. 

I přesto, že jsem četla hned druhou knihu za sebou na podobné téma, jsem v tomto případě při čtení ani nedutala. Angela Marsonsová patří mezi mé oblíbené spisovatelky, její knihy jsou čtivé, napínavé a mnohdy nervy drásající a ani Mrtvé vzpomínky nebyly výjimkou, knihu jsem přečetla během dvou dnů. Tak moc jsem se těšila. Jelikož je Kim jedna z mých nejoblíbenějších postav vůbec, tento díl byl pro mě obzvlášť zajímavým, protože jsem měla možnost nahlédnout skoro do ní samotné. Během čtení se mi odkryly její nejniternější tajemství, odkryly se mi její nejtajnější pocity a vzpomínky. Další dílek skládačky zapadl na své místo. Každá kniha v této sérii mi přijde lepší a lepší a propracovanější. Prosím, ať vyjde ještě několik dalších dílů na stejné úrovni. 

Hodnocení: *****